CD - Světasál

1. Polekaná

Unavená, zubožená, znásilněná nezlomná zdá se, zamořená, unavená, vytěžená, bezedná zdá se, vyždímaná, vysekaná, zubožená, znásilněná, podvedená, poplivaná, polekaná.
Když zhyne matka tak i s ní dítě lidské, když zhyne matka tak i s ní rasa vlčí v mocenském šílenství nic není jisté, jen lidská bída…
Vytěžená, podkopaná, vylámaná.

2. Kotvíme

Táhneme lana, kotvíme lodě, málo kdo z vás, málo kdo z nás, co je to s náma, chcípáme v čase, zbytečný vztahy, pouštíme lana. A na mělkých vodách není tak snadné jen tak… proplouvat!!!
Co je to s náma, chcípáme ve společným čase, zbytečný vztahy, pouštíme lana, pak v hlubokých vodách je stejně těžké i tak… odplouvat !!!
Sám sebe nemůžu obejmout.
K čemu snění, když probuzení, sny ve zklamaní promění.
Ten kdo opustit se bojí, ten na vlnách neobstojí, nikdo mu nic nevrátí.
Pusťte se lana, zvedněte kotvy. Plujete s náma, napněte plachty, cesta je dlouhá, je dlouhá, napněte plachty.
Co je to s náma.
Raději plout smutnou tmou, než v beznaději utonout, tak si běž. Opustil jsem zemi svou si volná, tak si běž, tak si běž.
Vítr se zvedá, vlny se vzdouvají, napněte plachty, napněte plachty.
Raději plout smutnou tmou, než v beznaději utonout, opustil jsem zemi svou, si volná, tak si běž, tak si běž.
Chyťte se lana , napněte plachty, málo kdo z nás, málo kdo z nás, jde proti tomu, co na něj, skutečně, skutečně dýchá.

3. Kolotoč

Chladná je v samotě hladina, chladné je v samotě nebe, chladná je v samotě duše hlubina, kdo miluje tebe.
Prázdná je bublina jak slova zlosti, otázkou zůstává, kdy budeme mít dosti.
Ohýbáme záda, ohýbáme záda. Je čas se povznést.
Kolik toho máme, kolik z  toho dáme, kolotoč se točí, co ti stačí. Co z toho máme, co z toho dáme, to ti stačí.
Pro koho to máme, a komu to dáme, kolotoč se točí, kdo mu stačí.

4. Bludiště

Bloudíš a cestu ztrácíš a cena je zlá a tichá. Bloudíš, krvácíš a otisky stop sleduješ dál. A ty se ptáš kudy kam, kam se kudy dát! Bloudíš ač tělo stojí a nejsi sám.
Proč zdá se ti konec tak blízko a cesta zlá a tajemná, proč v potu se utápíš a cena za život zdá se hanebná. Proč ptáš se těch co bloudí s tebou, jdeš-li tou správnou cestou Jediná touha je jít a nestát, ta ať nás ovládá a ať v nás zůstává.
Kam se kudy kam, kam se kudy kam, kam se kudy kam, kam se kudy dát.
Zvol si cestu těžší, kde nebloudíš sám. Snad zastavils na moment, každý to zná a všude jen klam.
Zvolils cestu, zvolil cestu! A ta Tebe a ta Tebe. Zvolils nestát, zvolil nestát! Zvolils sebe a tebe.
Zůstává, zůstává, cesta v nás, zůstává, cesta v nás zůstává, zůstává.
Proč zdá se ti konec tak blízko a cesta zlá a tajemná. Proč zdá se ti konec tak blízko a cesta zlá a nedosažitelná.
Zvolills cestu, zvolil cestu! A ta Tebe, a ta Tebe. Zvolills nestát, zvolil nestát! Zvolils sebe a tebe.
Tvoje cesta jsem já (jsem)
tvoje cesta jsem já (jsem)
tvoje cesta jsem já (jsem)
tvoje cesta jsem já.

5. Princess process

Vždycky jsem hledal někoho jako ty, toho kdo mi odvahu dává, vždycky jsem hledal stejně tak jako ty, co v sobě význam dvou slov schovává. Stáváš se naplněnou skutečností.
Vždycky jsem hledal dvojče svých myšlenek, toho komu smysl to dává, vždycky jsem čekal na ta dvě slova, co život myšlence napomáhaj vtisknout, když nebudeš snít tak nemáš se čeho bát.
Nechej starou píseň přijít ke svým rtům, chci odezírat jejím slovům, nechej ruce dělat božskou magii, sledujeme jejich pohyb, sledujeme proces princezny.
This is princess process, girl from a fictional realm, this is princess process, girl from a real dream, this is princess process, girl from a real realm, this is princess process.

6. Dar 

Dej mi kosti. Dej mi svaly. Dej mi mozek. Dej mi srdce, dej mi možnost, dej mi možnost žít. Jsme stále v ráji či vyhnáni jsme.
Dám ti bolest. Dám ti nemoc. Dám ti smrt a obavy z ní, dám ti smutek, dávám ti nevědomost dávám ti možnost. Dávám ti možnost být, možnost žít, máš-li důvod být.
Paže mé, maso mé, srdce mé, tělo mé znovuzrozené, dlaně v pěsti uzamčené a nevinné, dětské a nevinné. Paže mé, maso mé, srdce mé, tělo mé unavené, 
dlaně v pěsti uzamčené a zpocené.
Žijí teď. Teď, teď, teď. 
Co s naší touhou, co s našim chtíčem. Žít teď. Co bude dál, jak poskládat důvod, co bude dál, co bude dál, jsme stále v ráji? Co bude dál, co bude dál, jak ovládat touhu, cos nám dal, co bude dál, dík, žes nás varoval!
Co bude dál, jsme stále v ráji. Toto je ráj, ráj je svět a světa sál. Dávám ti možnost, dávám ti možnost!
Jestli mě teď slyšíš, jsi-li živ, tak tu možnost máš. Jestli mě teď slyšíš, jsi-li živ, tak tu možnost máš, tak tu možnost máš. Učíš-li se žít a (život) pochopit, život tu bude dál, navždy. 
Není to to samé, není to to samé, není to to samé, být živý a živý být, to není to samé.

7. Život s smrt

Můj život na světě je učiněná smrt a horší než smrt je můj bezútěšný život. Vždyť smrtí končí přece žal a život, můj život skončit - však dost sil nemá moje smrt. A jeden pohled mne hned uvrhuje v smrt, hned jiný pohled vrací žár a život:
Já, jen já jsem jak sklo. Proti mně vrhá smrt, to co se životu už nikam nevešlo. Druzí jsou jak dřevo a železo, pyšní až dost na své pevné cíle, neprůsvitnost. Někdy se po mě ohlédnou a vidí mne jen, když prostupujícím proudem smrti jsem unaven – zaslepen – zanesen.
Tak z pohledů mám smrt a taky mám z nich život. A v mžiku prožívám hned život a hned smrt. Ach lásko, dej mi, dej teď zase jiný život. Když mermo musím žít, nebo mi dej jinou smrt! Tou smrtí nechci zemřít ani žít tento život! Odpusť! Jsem, lásko, tvůj, ať život jsi či smrt.
Vždyť s tebou, lásko, smrt je nad životy život. A život bez tebe ta nejkrutější smrt.

webdesign Karel Hejkal | system Tomáš Tříska